Strach z mluvení není fobie. Je to tvůj vlastní náhubek

Když máš otevřít pusu a cítíš, jak se ti svírá hrdlo, tvoje tělo ti neříká, že jsi neschopnej. Říká ti, že se cítíš jako kořist uprostřed cizího revíru. A dokud se budeš chovat jako kořist, ten strach tě nepustí.

Proč tě tréma drží pod krkem?

Tréma je jenom nevybitá energie. Tvoje tělo se připravilo na útok, napumpovalo do tebe adrenalin, ale ty tam jenom stojíš a snažíš se vypadat „normálně“. Napětí nemá kam utéct, tak ti začne klepat rukama, hlasem a vymaže ti mozek.

Čím víc se strach snažíš potlačit, tím víc tě kouše. Je to jako snažit se zavřít naštvanýho dobrmana do malý krabice – dřív nebo pozdějc tu krabici roztrhá.

Jak ten strach ochočit (Maxův postup)

1. Přestaň se omlouvat za to, že jsi nervózní: Každej alfa v revíru cejtí napětí. Rozdíl je v tom, že on ho bere jako signál k akci, zatímco ty ho bereš jako signál k ústupu do boudy. Přijmi, že se klepeš, a jdi do toho i s tím.

2. Vypusť páru dřív, než začneš: Máš v sobě adrenalin? Tak ho využij. Před akcí se pořádně protáhni, udělej pár dřepů, vyštěkej ze sebe to napětí někde v soukromí. Nedrž to v sobě jako papiňák.

3. Soustřeď se na revír, ne na sebe: Největší chyba? Že pořád řešíš, jak u toho vypadáš. „Mám fleky na krku? Neklepe se mi hlas?“ Vykašli se na sebe. Sleduj smečku před sebou. Sleduj, co potřebujou slyšet. Když se přestaneš pozorovat, strach ztratí tvý publikum.

4. Zkrať řetěz svým myšlenkám: Když ti mozek začne vykládat, že to zkazíš, prostě ho utni. „Ticho, teď lovím.“ Soustřeď se na dech a na první větu. Nic jinýho neexistuje.

Maxovo závěrečný zavrčení

„Strach z mluvení nezmizí tím, že o něm budeš číst knížky. Zmizí jenom tím, že ho tisíckrát prožiješ a zjistíš, že tě nezabil. Tréma je jenom pes, kterej na tebe štěká přes plot. Jakmile ten plot přeskočíš, zjistíš, že nemá zuby.“

Už tě nebaví, že tě tvůj vlastní strach nepustí ke slovu? 30 dní drilu tě naučí, jak tu energii vzít a omlátit ji světu o hlavu. Přidej se ke smečce.